 Je trošku zarážející, jak někteří Francouzi znají málo o ostatních regionech. Ve vyhrocené podobě vede tato regionální identifikace až separatistickým požadavkům, jenž jsou například v Bretani většinou mírné, ale na Korsice
či v Baskicku nabírají na obrátkách. Symbolem nezávislosti jsou také vlastní jazyky, zažívající velké obrození.
Samotní obyvatelé Francie rovněž vykazují velkou regionální rozmanitost. Například mezi Pařížany a ostatními Francouzi panuje značná kulturní rozdílnost. Pařížané se nezřídka považují za kultivované a pokrokové lidi, zatímco mimopařížští je někdy mají
za arogantní nafoukance.
Protože Francie patřila v minulosti ke koloniálním velmocím, žije zde v současnosti mnoho různých etnických komunit. Navíc od 50. až do 70. let docházelo v důsledku nedostatku pracovních sil k masivním pracovním náborům ze severní Afriky, ale také z tehdy z méně rozvinutých zemí jako bylo
Španělsko, Řecko a jižní Itálie.
Hodně z těchto pracovníků zůstalo ve Francii na trvalo. Tato multietničnost Francie vyvolává u některých obyvatel nelibost
a nacionalistická strana Front National (Národní Fronta) tak slaví značné úspěchy, přesto je ale Francie velmi liberální a svobodnou zemí.
Velkou roli v životě Francouzů hrají dobré způsoby, zdvořilost a slušné vystupování, mezi společenské uvítací rituály patří zejména potřesení rukou a opakované polibky na tvář. Při vstupu do obchodu, kavárny apod. je samozřejmostí pozdravit přítomné „Bonjour Messieurs-Dames“ („Dobrý den, pánové a dámy“) a konverzace bývá běžně prokládána oslovením „Monsieur“ či „Madame“ („Madamoiselle“). Také poděkování slovíčkem „merci“ je považováno za automatické.
Jak je známo, Francouzi si velmi potrpí na módu a styl. Není náhodou, že židle před francouzskými kavárnami jsou otočené směrem do ulice, místní lidé totiž velmi rádi pozorují kolemjdoucí i okolní ruch. Pokrmy jsou rovněž stylově a vkusně servírované a výzdoba francouzských výkladních skříní je často doslova pastvou pro oči.
|